III.díl

30. prosince 2008 v 10:00 |  →Nebezpečná volba←
Ráno jsem vstala kolem páté hodiny.Probudil mě budík.Večer jsem měla obavu ho vůbec načasovat,aby nevzbudil mou sestru ale nakonec se úkol číslo jedna podařil.Potichu jsem vešla do staršího,maminčina pokoje.Zel prázdnotou,stále mi připomínal maminku,ale teď jsem otevřela její noční stolek.
,,Promiň mami" zašeptala jsem a vytáhla z něj fotku muže,který měl být zřejmě náš otec.Na fotce byli právě na svatbě…jejich svatbě.Drželi se za ruce a líbali se.Pak jsem vytáhla druhou fotografii,na ní byl zveřejněn tátův obličej a jméno:
Brad Standford
To jméno se mi líbilo a strčila jsem si obě fotografie do zavazadla s mými věcmi.Otevřela jsem sestřin pokoj a vytáhla její kabelku.
,,Stejně je nebudeš potřebovat" řekla jsem a vytáhla 300 dolarů.Pak jsem také vytáhla její občanku,pas a také letenku.,,Teda , zatím" dodala jsem.Nakonec jsem ji odjistila budík,aby se náhodou neprobudila moc brzo na to,aby mně stihla zadržet.
Šla jsem se nasnídat.
V šest hodin jsem byla hotová a stála jsem na silnici,když jsem konečně zastihla taxi ukázala jsem mu letenku,kde byla adresa.
,,Promiňte ale jedu tam poprvé" řekla jsem omluvně.Sám zjistil kde to je a zeptal se mě:
,,Kolik vám je let?" to mne trochu znervóznělo.
,,D-Dvacet" vykoktala jsem ze sebe a sedla si vedle řidiče.Za chvíli se rozjel a já jsem doufala že to klapne.
Když jsem přijela na letiště všude byl zmatek.Lidé na sebe pokřikovali,jakoby nevěděli,že jsou ve městě klidu a takzvaně ,,IN" stylu!
Zkontrolovala jsem si doklady,od mé sestry a také letenku.
,,Let 156. přečetla jsem a hledala podezřelé číslo na tabulkách ukazující čas.
,,Můžu vám pomoci?"Ozval se za mnou hlas a já se rychle otočila.V tu ránu jsem zapomněla na mé vychování a podívala jsem se tomu mladíkovi do očí.
Byl to vyšší a krásnější muž,než které jsem vídala ve škole a navíc vypadal,že je také starší,mohl mít kolem 20. jako mé sestře!Měl černé vlasy a modré oči a byl prostě kouzelný.
,,Vlastně ano." Řekla jsem když jsem se probrala ze svého úžasu a podala mu svou letenku.V tom okamžiku jsem se měla chuť praštit hokejkou.Ani jsem ho nepozdravila,a….zapomněla jsem slušné chování před letištěm.Muž se pochopitelně zasmál a vzhlédl ke mně.
,,Zajímavé".zasmál se,ale když spatřil můj nechápavý a uražený výraz vzpamatoval se a ukázal na tabuli před námi.,,Zrovna jste na ní koukala".pokračoval a přivřel si ústa dlaní.
Otočila jsem se a hledala.Když jsem si všimla mé nedozíravosti opět jsem se obrátila…EHM…zastyděla jsem se.
,,Aha." Uznala jsem a přivřela ústa.V zápětí jsem se začala smát.Otočila jsem se tak prudce,abych už byla z jeho dohledu,že jsem zapomněla na svá zavazadla a uháněla pryč.
,,Slečno".zvolal za mnou a opět se zachichotal.Jakmile jsem se otočila opět mně zavalil pocit neschopnosti a stydlivosti.
,,Něco jste si tu zapomněla".usmál se.
Vrátila jsem se pro zavazadla a vnuceně se usmála.
,,Děkuji".vydala jsem ze sebe a začala s sebou táhnou zavazadla.Ale pak se objevila další chybička.
Který to byl čas?zeptala jsem se v mysli a otočila se.Muž tam stále stál a pořád se tak úděsně chichotal.
,,No…..snažila jsem se vymyslet dobrou výmluvu.
,,Vlastně jsem ještě něco potřebovala." Vypáčila jsem ze sebe nakonec.
Podívala jsem se nenápadně na tabuli.Letí to za hodinku.zalapala jsem po dechu a otočila se na něj.
,,Nashledanou".Opět jsem se otočila.
,,Ale slečno"… řekl s lehkou ironií v hlase.Tohle mne nutilo se otočit a vlepit mu facku…na to druhé nebyl čas.
,,Ale let 156. je tímto směrem" řekl a ukázal po své levé ruce.
,,Jasně".řekla jsem a příkře dodala. ,,Letím poprvé".přiznala jsem a pomalu už směrovala svůj směr k mému stanovišti jen,abych se s ním nemusela střetnout tváří v tvář.
,,A nechcete třeba bodygarda"?Přiblížil se ke mne a sehnul se,protože byl minimálně o hlavu větší než já.
,,Myslíte,že to sama nezvládnu"?vytočila jsem se a obrátila oči v sloup…v něm!
,,Já jenom….nevíte kde a kdy vám letí letadlo a nebýt mne tak tam nedorazíte".Určitě se v tu chvíli musel cítit jako bůh!
,,Tak to se mýlíte." Spustila jsem a pokračovala: ,,Já bez vás dokážu jít kamkoli,asi si připadáte jako nějaký bůh….Nenaparuj se Afrodito" pousmála jsem se a vítězně odnesla svůj triumf směrem k letišti.Muž zůstal stát jako opařený a nespouštěl ze mne oči.
Trochu jsem byla nervózní z kontroly pasů a dokladů,ale to se mi podařilo.Kontrola se pilně podívala na mě,pak na můj pas a zpět na mě,v tu ránu jsem si myslela že mám prohráno,nakonec mi vrátil pas a já prošla.
,,WaW" zaradoval jsem se a čekala na letadlo.V peněžence se mi spořily čistých 189 dolarů.Koupila jsem si kafé a uvažovala,jak provedu svůj plán!
Pokračování příště ....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcel Marcel | Web | 30. prosince 2008 v 10:24 | Reagovat

Ahoj, psala si mi na blog jestli se nechci spřátelit...Ano chci...Až mi na blog odepíšeš tak si tě přidám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.