VIII.díl

4. ledna 2009 v 10:00 |  →Nebezpečná volba←

,,On..je totiž jiný….a jedu tam….já to nedokážu"Katherine se zhroutila na Andyho rameno a spustila vodopád slz.
Slunce se při páté hodině chystalo k západu a loď se pohoupávala ve vlnách které si s ní hrály.Jacka tyto vlny nijak neovlivnily a jeho klidumilovná tvář nezpozorovala ani jedinou vrásku.
Za to Katty si strachem kousala své už okousané nehty.
,,Kdy odhadujete,že tam budeme?" řekla už pomalu naštvaně Katherine a přimhouřila oči.Zastínila si rukou tvář,protože ji slunce pálilo v očích.
,,Hele slečinko,já tady makám,zato vy se vozíte,nechte tuhle odbornou práci na mne ano?" Jackova trpělivost byla u konce a Katty to moc dobře věděla.Znova se opřela o Andyho.
,,Mám o ni strach,já se o ni nedokázala postarat!" skučela Katty.Položila si svou hlavu důvěřivě vedle odpočívajícího Andyho a pak zavřela oči.Líbezné houpání lodi ji uspalo a ona se propadla do noci plné snů!
Brad Standford vyhlédl z okna,jakoby se chtěl ujistit,zda ho nějaký novinář nefotí,nebo snad hledal odpověď?
,,Nino…"
,,Nikol" opravila jsem ho,trochu mne rozrušilo že si mé jméno Brad nemůže zapamatovat,je to přece můj táta.


,,Nikol" pousmál se.Poznala jsem na něm,že vzpomíná na mámu. ,,To jméno se mámě strašně líbilo!"zahleděl se na kus papíru,jakoby na staré fotky mé zesnulé maminky.V ten okamžik jsem nevěděla co říct.Oba jsme tam mlčky hleděli a báli se promluvit,až jsem to nemohla vydržet a prolomila ticho.
,,A tobě?"byla jsem si ale nejistá,jestli to chci vědět.
,,Já?" řekl a zaostřil na mě pohled. ,,Já o tobě nevěděl" znova spustil to ticho.
,,Co jsi chtěl říct?" hořela jsem nedočkavostí.
,,Já mám své jisté postavení…a…." - a co je důležitější než tvá rodina?" přerušila jsem ho.Určitě chvíli hledal odpověď-
,,Co jsi?Pán světa?" vykřikla jsem,prostě jsem vybuchla..namohla uvěřit vlastním uším - moc to bolelo!
,,Viceprezident!"…Více prezident Londýna"až nyní jsem si uvědomila daná fakta,proč má můj táta takovou zahradu,plno služebnic a dům jako pro panenky,až teď jsem si uvědomila,že je zvyklý na úplně jiný styl života.Nedokázala jsem to skousnout.Mlčela jsem.
,,Tatí" ,,Já tě potřebují,klidně…se změním,na týden.prosím" vykoktala jsem nervózně a tiše dodala : ,,Chci tě poznat!"všechny věty proudily vzduchem v místnosti a bolestivě se odrážely od stěn zpátky.Měla jsem strach,z budoucnosti,z přítomnosti,ale nejvíce z minulosti!Nedokázal si ani představit,co jsem zažila v mým 15 letech!
,,Já….Říkáš na týden?Mohli bychom se poznat a …." Nemohl to doříct,protože jsem mu do řeči překvapeně skočila já.
,,Takže smím?" zajásala jsem a vděčně se na něj usmála.Určitě a jistě chtěl něco říct,ale když spatřil můj pohled usmál se.
,,Ano"řekl.Tohle bylo pro mě něco nového!A já to toužila poznat.Chopila jsem se svých zavazadel,ale pak mne otec zadržel.
,,Nikol,ty zavazadla ti odnese Manrieta. ,,Manrieto" zavolal a mlčky pokynul,aby mi odnesla zavazadla a ukázala pokoj.Služebná nechápavě zírala,ale pak zvedla mé zavazadla a ukázala mi,že ji mám následovat.
Když jsme vyšly z místnosti,všichni kolemstojící se na nás podívali a když si všimli mého důstojného a jistého pohledu , dali se opět do práce!
Schody se mi zdály snad nekonečné!Zábradlí bylo vytvořené z něčeho strašně krásně lesknoucího a jemného!Pak jsme se vyšplhali až na samý konec toho bludného schodiště a zamířil širokou chodbou k ,,Mému" pokojíku!Po zdech chodby byly rozvěšené nejzvláštnější fotografie,zachycené na letišti,před letištěm , na schůzi..nebo golfu,jinak byla tahle široká ulička docela prázdná!Světlo se odráželo od slunce,takže vydávalo dojem,že je v plném proudu,ale bylo zhasnuté!Působilo to sklíčeně,a strašně sobecky,všechno kolem mi bylo cizí,jen ten muž … můj otec!Brad Standford byl pro mě něčím zatím neprozkoumaným,ale já z duše cítila teplo,rodinné pouto,sílu pokračovat!
Když se před námi otevřely dveře a mne zahalilo svit slunečního světla.Zastínila jsem si rukou tvář!Až nyní jsem si všímala a mohla prozkoumat okolí!Pokoj byl nejméně dvakrát větší než můj v New Yorku!Naproti mne ležela postel,pokrytá plachtou , která mi připomínala tu z filmů!Vedle byla obrovská skříň se zrcadlem!hned vedle bylo okno,které propouštělo onen sluneční svit,který se mi plazil po podlaze,a řítil se dále!Naproti byly menší dveře,kterými jsem vešla do mé…skutečně…pouze mé koupelny!Nadchnula jsem se při pohledu na kvalitní vanu a sprchová kout!Lesknoucí se WC a umyvadlo!Ale nejvíce….podlaha.Čistá podlahová prkna,která tvořila přesně nádhernou zem!Nic takového,co jsme měli v New Yorku - sladěné modro bílé kachličky ladící s bílým záchodem a umyvadlem,vedle kterých ležela modrá malá vana,které občas nefungovala sprchová hlavice!
Nadšeně jsem vyšla z mé koupelny….mé?Brzy jsem se ujistila…že nebude ani zdaleka tak snadné získat mého otce,než jsem si myslela!
Pokračování příště ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TeSSiiii TeSSiiii | Web | 4. ledna 2009 v 14:34 | Reagovat

hezky komix..to si vymyslela?pokud jo mas na to naddani

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.