IX.díl

7. února 2009 v 13:52 |  →Nebezpečná volba←
Seděla jsem na posteli a četla si nové vydání ,,Bravo Girl" ,které jsem si koupila před odjezdem z New Yorku!Začetla jsem se do příběhu dvanáctileté dívky,která se bezhlavě zamilovala do svého spolužáka a nyní popisuje děj průběhu zamilování,když se otevřely dveře a ozval se hluboký hlas!
,,Nikol?" hned jsem poznala,že tenhle hlas patří tátovi a odhodila jsem časopis stranou!Vyskočila jsem z postele a přistoupila k němu.Než jsem ale dokázala něco vyslovit… jediné slůvko z miliónu,které mi ležely na srdci,promluvil Brad!
,,Proč ses neukázala?Myslel jsem,že jsi zmizela,jako … z New Yorku!"řekl chvějícím hlasem,který zněl také vyčítavě.Tohle ve mně objevilo pomatené vzpomínky z dětství.Vzbuzoval ve mně svým vyčítavém tónem nedůvěru a starosti - že jsem se tady vůbec ukázala!Rychle jsem své přemýšlivé nápady odhodila stranou.
,,A já myslela že máš hodně práce…nechtěla jsem tě rušit!" dodala jsem energicky a sedla si na zem!Podiveně se na mě znova podíval a pak se ozval!
,,Aha,no…zítra mám práce hodně,ale ty bys zatím místo seděním doma mohla jít třeba s Angelou hrát tenis!" váhal,zda má vyslovit tuhle větu,sdělit mi ji.
,,Kdo je Angela?"začala jsem se strachovat a jak se později ukázalo,měla jsem pevný důvod.
,,Angela?...no..to je….Genetina dcera!" vykoktal a chystal se odejít z pokoje dřív,aby nemusel odpovídat na další dotěrné otázky!Ale to mi nestačilo!
,,Kdo je Genet (čti : Dženet) ?"
,,Ta žena,kterou jsi potkala tam dole!" čekal tuhle otázku a nejspíše si ji nacvičoval!Já tušila , že to nebude lehké,ale co pro něj znamená Genet? Hned jsem to musela zjistit!
,,A Genet je…nemohla jsem najít vhodná slova a snažila se mlčky dát najevo,ať mi s tím otec pomůže!Ten ale nevnímal,nakonec řekl!
,,Podívej,nevěděl jsem o vás,nevěděl jsem o tobě,ani o mámě,žil jsem si svůj život,a vy svůj,a ani ve snu by mě nenapadlo,že se jednou zase potkáme !" zakončil.
,,A?" sžírala mne zvědavost.
,,Je to moje nastávající." Pak ovšem zavřel dveře a já se ocitla v pokoji úplně osamocena!Můj nově nalezený otec se chce znova vzít?S Genet a její dcerou Angelou?Už jen to jméno mi říkalo - vypadni,to je moje místo!Posadila jsem se!
Chtělo se mi brečet,tiše jsem si broukala píseň,kterou znám už odmalička a třepala přitom prsty o sebe!Musela jsem přemýšlet,ale na jednom jsem se shodla…pokud zjistím,že jsou to dvě nafintěné paničky takové,které nosí nosánek trochu výš,než by jim slušelo,postarala bych se o to,aby můj tatínek neudělal onu osudnou chybu,jako moje maminka,když jsme se odstěhovali..totiž,já byla ještě v bříšku!
Ráno jsem se jako obvykle nechtěla probudit.V noci mne budily noční můry kolem Angely,tenisu,Genety a tátovi!Přes průsvitné záclony do pokoje vtrhlo neústupné ranní světlo a já se posadila.Ospale jsem zamžourala po hodinkách , stojících na nočním stolku.Prodrala jsem si oči a rozhlédla se.Zavazadla ležela na tom samém místě jako v noci,ale něco se tady změnilo.Dál jsem to nerozebírala a obula si své domácí papuče,které jsem zdědila po mamince.Měly obrovskou lví hlavu a hnědo-orančovo-žluté zbarvení.V noční košilce,která měla sem tam nějakou trhlinu jsem přiběhla k zrcadlu na protější straně.Prohlédla jsme si své rozcuchané vlasy a sjela je rukou.
,,No nic" řekla jsem a usmála se na sebe. ,,Lepší už to nebude" dodala jsem a zavzpomínala,že tuhle větu znám z máminých komentářů,které mne vždy dokázaly odtrhnout od zrcadla a přitisknout se k mámině náruči!Zasmutněla jsem a rozhodla se,že musím jít probudit mého tátu.
Vyběhla jsem z pokoje a dveře nechala dveřmi.Přistoupila jsem k prvním dveřím,ale z nich se vynořila Manrieta.
,,Jestli hledáš pana Standforda,je dole v jídelně,ale neruš ho!" řekla ale její slova jsem nebrala na vážnou a jistou věc a rozběhla se ze schodů.Dnes jsem se cítila o něco víc jako doma.
,,Ehm!" přikývla jsem na půl huby a seskočila z posledního schodu na čistou podlahu. To jsou věci! Přemýšlela jsem si pod nosem.
Netušila jsem ale,kde je v tomto velikém domě jídelna a proto jsem vběhla do kuchyně,která stála hned vedle knihovny.Při pohledu na dvě,pracně usilující dívky jen o málo starší než já jsem se zalekla.Rychle jsem se vzpamatovala a spěšně se zeptala na cestu.
,,Nevíte náhodou kde je jídelna?"
,,Tady těmi dveřmi" ucedila přidrzle jedna z nich a ta druhá do ní šťouchla loktem a hned se zase vrátila k práci - připravování snídaně.Skočila jsem k ní a vytrhla jsem ji z ruky housku a s plnou pusou jsem poděkovala.Služebná stále ještě v šoku zakývala hlavou a přiblížila se k té přidrzlé holčičce.
,,Ta brzy potáhne do zaječích!" vrhla na mně ujetý pohled a ta druhá se přidala.
,,bych též zdrhala,tahle rodina je ujetá!"
Na to jsem nedbala a vtrhla do vedlejší místnosti.
Tam mne čekal nevěřícný trapas,šok a děsný smích.Můj táta seděl s třemi muži v jídelně,všichni v oblecích a s upravenými účesy.O něčem velmi živě diskutovali,ale jakmile jsem otevřela dveře,přestali a zahleděli se na mě.To musel být pohled.Stála jsem tam,křečovitě svírající oběma rukama kliky dveří z kuchyně,z které vyhlížely zvědavě ony slepice,které byly přímo poklad pro drby.Na sobě pouze potrhanou noční košilku,v puse ukousnutý kousek housky,vlasy jako lev,a aby to nestačilo,i na nohách jsem měla papuče se lvem.,,Bože" ucedila jsem pod nosem a chystala se rychle odběhnout,a už se nikdy nevrátit.Můj táta byl jistě v nevídaném rozpětí svých sil a určitě mu neušly pohledy mužů u stolu,kteří se jistě velmi bavili.
,,tak tohle je Nikol,moje dcera" představil mne,ale to mi bylo jedno,chtěla jsem zmizet,ale teď bylo pozdě,nemohla jsem ustoupit,teď ne!Usmála jsem se a mávla rukou.
,,Ahoj" zašeptala jsem a uvědomila si,že to určitě stejně nikdo neslyšel.Už,už jsem se chystala odejít,když v tom můj táta přistoupil k mé postavě,pevně mě sevřel v ruce a přivedl v téhle trapné situaci k ostatním účastníkům.
,,O můj bože" zasténala jsem při pohledu na velmi jemnou tvář a známou muže sedícího hned vedle Bradova místa.Byla to ona ,,Afrodita" z letiště,onen muž,který mi tak podezíravě pomáhal.
Jakmile se na mne ten muž podíval,zakuckal se.V tom okamžiku jsem se cítila ještě trapněji než při vstupu na tuto aférku jednacího prostoru.Podívala jsem se na ostatní ,,vážené" pány ,kteří seděli kolem stolu,jak jsem už zmínila,byli tam tři , včetně ,,Afrodity".
Brad mě zatáhl k prvnímu,postaršímu muži.Měl na sobě šedobílé sako a k němu si vzal velmi skvostného motýlka.Jeho vousy tvořily velmi elegantní součást staršího,zámožného muže,který si říkal ,,král světa"
,,Dovolíte pane Djuisy" (čti - Djusi )Tohle je moje … no…tohle je pan Djuisy,který se stará o nemovitosti tady přítomného Richiho" představil nás a rukou ukázal na muže,sedícího na místě vedle táty,tedy ,,Afrodity" .Němě jsem přikývla a v duchu jsem s tátou souhlasila , že vynechal mé oslovení - dcera , Nikol!Djuis mi nevkusně stiskl ruku,nejspíše se jí štítil,protože v jeho společnosti,se dámám ruka líbá,ale naštěstí mne to nepotkalo.
Pak jsme přistoupili k muži,sedícího vedle Djuise.
,,Zde sedí můj asistent,Simon." Tenhle byl spíše ,,pán dietních vil" … odporný suchar.V pohodové náladě a potěšené zábavě z mé samé si dmul svůj knírek ,který se teprve chystal klíčit a kostnatými prsty si prohraboval své zbývající šedé vlasy.Plešatý a nejspíše padesátiletý muž se snažil podobat těm výše uvedeným panstvem.Srovnával si mně od hlavy až k patě a pak se jen namáhal sklonit hlavu a nepřestával si dmout ten úděsný knírek.
Nakonec mne táta uvedl před mužem,který se již z té příhody na letišti uklidnil a z téhle situace také.
,,A tohle je Richie!" ukázal na přezdívanou Afroditku a já jsem byla v úzkých.Podívala jsem se mu do hnědých očí a ztratila sebedůvěru,kterou jsem získala vkročením do téhle místnosti.I když v místnosti pouštěli klimatizaci,mi se zdálo že se každou chvíli sesadím k zemi a rozpustíme se jako čokoláda.To už mne ale Richie chytil za ruku a něžně políbil.Samozřejmě na ruku!
,,Těší mě,že vás poznávám slečno." Vypadalo,že se Richie rychle vzpamatoval z oné události a předstíral první okamžik seznámení.To jsem ale já nemohla.Zaskočeně jsem přikývla a dojatě se podívala na tátu.Nevěděl,jak by mi pomohl z téhle trapné situaci,ale přece jen.
,,Moje dcera se chystá na….pyžamovou slavnost,ano…Pyžamovou!" během chvíle mne odprovodil z místnosti.A až tehdy jsme si mohla opravdu oddychnout!
pokračováníé příště
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.